Území dnešní Scalei a údolí řeky Lao bylo osídleno již v pravěku. Dokládají to nálezy z jeskyní ve skále pod Torre Talao, kde byly objeveny kamenné nástroje a pozůstatky ze středního i mladého paleolitu.
Samotná dnešní Scalea však získala podobu města teprve v raném středověku, kdy se obyvatelé kvůli větší bezpečnosti přesouvali z pobřežní roviny na výše položené místo.
Významnou kapitolu starověkých dějin Scaley a jejího okolí představuje řecké město Laos, které vzniklo nejpozději v 6. století př. n. l. v údolí stejnojmenné řeky, jen několik kilometrů od dnešní Scaley. Bylo spojeno s významnou řeckou kolonií Sybaris a po jejím zničení v roce 510 př. n. l. zde nalezla útočiště část jejích obyvatel.
Později město ovládli Lukánové a následně se celá oblast dostala pod římskou správu. Také přímo na území dnešní Scaley byly nalezeny stopy starověkého osídlení a pozůstatky římských venkovských vil, mozaikových podlah a hospodářských zařízení. Pozůstatky města Laos můžete navštívit v nedalekém archeologickém parku a nálezy z Laosu i z území dnešní Scaley si prohlédnout v Antiquariu v Torre Cimalonga přímo v historickém centru.
Přibližně 40 minut jízdy od Scaley se u obce Papasidero nachází Grotta del Romito, jedno z nejvýznamnějších pravěkých nalezišť v Itálii. Archeologické nálezy dokládají přítomnost lidí již před více než 20 000 lety. Nejznámější jsou rytiny praturů – dnes vyhynulých divokých předků domácího skotu – pocházející přibližně z doby před 14 000 až 12 000 lety. V jeskyni byly objeveny také pravěké hroby, kamenné nástroje a další stopy každodenního života. Pro návštěvníky je zde připraven archeologický areál s malým muzeem.
Dnešní Scalea a nejstarší části města se začaly utvářet přibližně v 6.–7. století v období střetávání byzantského a langobardského vlivu. Od 8. století zde působili baziliánští mniši a vznikaly kostely, kaple i opevnění. Ve druhé polovině 11. století oblast ovládli Normané, kteří na nejvyšším místě města vybudovali hrad. Jeho romantické zříceniny jsou dodnes přístupné v horní části historického centra.
V následujících staletích Scalea procházela obdobím vlády Štaufů, Anjouovců a Aragonců.
Historické centrum si zachovalo středověké uspořádání s úzkými uličkami, schodišti, průchody, obrannými věžemi a šlechtickými paláci. Za návštěvu stojí také kostel Santa Maria d’Episcopio, doložený již před rokem 1130 a později několikrát přestavovaný. Uvnitř se nacházejí cenná umělecká díla z 16. a 17. století.
Jedním ze symbolů města je Torre Talao. Příkaz k jejímu vybudování byl vydán roku 1563 a dokončena byla pravděpodobně kolem roku 1568. Věž byla součástí rozsáhlého systému pobřežních strážních věží, které měly obyvatele varovat a chránit před útoky osmanských a dalších středomořských korzárů. Původně stála na malém ostrově, který se postupným zanášením spojil s pevninou.
Až do první poloviny 20. století zůstávala Scalea především menším zemědělským, rybářským a obchodním městem. Výrazný rozvoj moderní pobřežní části a cestovního ruchu nastal především od 60. let 20. století. Dnes tak Scalea spojuje pravěké a antické dědictví, atmosféru středověkého města i život oblíbeného přímořského letoviska.